Drahoslav Mika

 
-Tati, ten strejda má hodně hvězd. Čímpak je?

-No kdo má čtyři hvězdy?

-Kapitán!

-Tak je kapitánem.

-A ty číms byl na vojně?

-Poručíkem.

-Tos pouze poroučel vojákum a voni tě poslouchali, že jo!

– …

-Tati, ty strašně nerád něco děláš. … A koliks měl hvězd? 

-Dva.

-No, tos moc daleko nedotáhl…

-…

-A proč ty taky nemáš uniformu? 

-Já jí mám jenom když jdu na manévry.

-A co je to tá manévra?

-To je takové vojenské cvičení. 

-A kam chodíš, do Plzně?

-Ne, jenom do Levíc nebo do Martina. 

-A jak ty do mně vlezeš? To přece nejde…

-….

-Tati, a tys mi přines z vojny zlatý knoflík. To jsme bohatí? 

-Ne, to je jenom takový kočičí zlato. 

-A kočičí zlato nemá cenu, že jo? 

-…

Tati, ale ty seš bohatej… Ty každý měsíc přineseš domu dvě tisíce. 

A mamince každý tejden dávaš čtyři stovky. 

-…

Tati, ale strejda nemá čtyři hvězdy, von jich má osm. Seš matematik, tak počítej… 

A generál má kolik, padesát? 

-Ne, padesát jich nemá.

-Tak potom jednu, ale hrozně velkou! 

(V Ždiari vystúpili. Škoda. Bol to taký pekný rozhovor otca so synom.

Dnes môže mať Martinko okolo tridsiatky)

Za prípadné chyby v češtine sa ospravedlňujem a „u s kroužkem“ som nedokázal nájsť.  

(A akoby to nestačilo, do autobusa nastúpila mladá mamička (snáď novopečená právnička 

s ratolesťou podobného razenia. Zachytil som iba posledné slová rozhovoru)

-Každý má svoje práva a povinnosti!

Ty máš povinnosť sedieť a neotravovať mamičku. 

Ujo šofér má právo streliť ti pár poza uši a vyhodiť ťa von z autobusa!

-Prečo?

-Lebo taká je tvrdá realita.

-A otecko má štyri tvrdé reality na aute, lebo si ich nafúkal. 

D r a g o              Dávno, roky osemdesiate…